Žaloby na platy soudců a státních zástupců za rok 2025

24. 3. 2025

Není to ani rok, co Spolek řadových soudců vyzýval kolegy k hromadnému podávání žalob v souvislosti se snížením platů provedeným zákonem č. 349/2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024. Domníváme se, že důrazně projevený nesouhlas s platovou restrikcí vyjádřený množstvím podaných žalob přispěl k výrazně urychlenému vyřešení platové otázky v řízení před Ústavním soudem. Ačkoli se zdálo, že nález Ústavního soudu ze dne 15.5.2024 Pl. ÚS 5/24 přinesl definitivní ukončení problematiky zásahů do platových poměrů soudců tím, že jasně stanovil zásadní nedotknutelnost a stabilitu platového automatu založeného na trojnásobku průměrné mzdy, opět opakovaně jsme svědky absurdní svévole moci zákonodárné a výkonné. Zákonem č. 57/2025 Sb. došlo po mnoha trapných diskuzích k retroaktivnímu snížení platů soudců oproti platu poskytovanému v lednu 2025, resp. ke zmrazení platů soudců na úroveň roku 2024. Přestože je snížení platu na 2,822 násobku průměrné mzdy omezeno účinností zákona na období roku 2025, s ohledem na předchozí zásahy do platových poměrů soudců bereme časové omezení jako eufemismus pro kontinuum na sebe navazujícího cyklického snižování a mrazení platů soudců. Připoměňme, že ke snížení platové základy soudců došlo prozatím pětkrát: zákonem č. 418/2009 Sb. na 96 % platu soudců, zákonem č. 425/2010 Sb. na 2,5 násobek, zákonem č. 11/2013 Sb. na 2,75 násobek, zákonem č. 349/2023 Sb. účinným od 1.1.2024 na 2,822 násobek a zákonam č. 57/2025 SB. rovněž na 2,822 násobek průměrné mzdy. Ke „zmrazení“ platů soudců došlo pro roky 2003, 2004, 2008, 2009, 2010, 2021 a 2022.

Domníváme se, že platová restrikce pro rok 2025 je opět protiústavní. Ústavní soud naposledy v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/2024 konstatoval, že plat soudců má být zásadně stabilní neměnnou veličinou a činit trojnásobek průměrné mzdy. Ústavní soud vyložil, že pokud by došlo k „byť i jen částečnému odnětí již dosažené úrovně materiálního zabezpečení, stěží by mohl Ústavní soud z hlediska principů demokratického právního státu aprobovat. Zvláště to platí, pokud by se ukázalo, že takováto zásadně nepřípustná restrikce zasahuje toliko nebo především příjmové poměry soudců, a nikoliv současně příjmy jiných „služebníků státu“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 16/11 a nález sp. zn. Pl. ÚS 33/11). Již s ohledem na uvedené závěry lze považovat snížení a zmrazení platu soudců pro rok 2025 za protiústavní, neboť platová restrikce dopadá výlučně do platových poměrů soudců. Důvodová zpráva argumentuje jednotným dopadem růstu platů všech představitelů státní moci od 1.1.2025 o 6,95 %. Uvedené tvrzení však neodpovídá realitě, v důsledku zákona č. 57/2025 Sb. totiž došlo k faktickému snížení již dosahovaného platu, který byl soudcům vyplacen za leden 2025, a který vycházel z aktuální judikatury Ústavního soudu při absenci relevantní zákonné úpravy. Ve vztahu k soudcům se jedná o snížení platu o cca 6 %.

Snížení platů soudců je rovněž v rozporu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. V rozsudku ve věci C‑146/23 ze dne 25.2.2025 Velký senát SDEU vyložil články čl. 2 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie tak, že uvedl, že snížení platů soudců v rámci rozpočtových opatření je možným opatřením, které musí být odůvodněno cílem obecného zájmu, jakým je např. potřeba odstranit nadměrný schodek veřejných financí. Rozpočtové důvody odůvodňující přijetí opatření odchylujícího se od pravidel obecného práva v oblasti odměňování soudců musí být jasně vysvětleny. Kromě toho se tato opatření s výhradou řádně odůvodněných výjimečných okolností nesmějí konkrétně zaměřovat pouze na členy vnitrostátních soudů a musí tvořit součást obecnějšího rámce, jehož cílem je zajistit, aby se na sledovaném rozpočtovém úsilí podílela širší skupina příslušníků státní správy. Pokud tak členský stát přijme rozpočtová omezující opatření týkající se jeho úředníků a veřejných činitelů, může se rozhodnout uplatnit tato opatření rovněž na vnitrostátní soudce. Rozhodnutí o snížení či zmrazení platů soudců přitom musí být založeno na pravidlech, která jsou objektivní, předvídatelná, stabilní a transparentní. Opatření zasahující do platu soudců musí být výjimečné a dočasné. Zákonodárce je vázán zásadou proporcionality, která představuje obecnou zásadu unijního práva, tedy omezit se na to, co je nezbytně nutné k dosažení cíle; jinými slovy, dopad uvedeného opatření na odměny soudců nesmí být nepřiměřený sledovanému cíli. Opatření zasahující do platů soudců musí zůstat výjimečné a dočasné v tom smyslu, že je lze použít pouze po dobu nezbytnou k dosažení sledovaného legitimního cíle.

V dané věci je evidentní, že ani jedno z kritérií nebylo aktuálním zásahem do platů soudců splněno.

Mimořádně významnou skutečností z hlediska hodnocení aktuálního zásahu do platů soudců je pak hledisko, které Velký senát při hodnocení zásahu do platů soudců považuje za významně relevantní, totiž zda k zásahu do platu došlo výjimečně pro konkrétní období, anebo se jedná o setrvalý či opakující se stav. V posuzované věci je porušení tohoto kritéria do očí bijící. K zásahům do platů soudců došlo již 16x, novela zákona o platu soudců byla přijata jen několik měsíců poté, co Ústavní soud vyslovil nepřípustost zásahu, který byl fakticky identický se zásahem aktuálním. Časová blízkost přijetí aktuálního zásahu do soudcůvských platů a posledního platového nálezu Ústavního soudu zavdává pochybnost o respektu zákonodárce k Ústavnímu soudu a obecné závaznosti jeho nálezů a jeví se spíše jako tendence k ignorování pravomoci Ústavního soudu v systému dělby moci.

Ze všech výše uvedených důvodů se domníváme, že je zapotřebí opět opakovaně jednoznačně vyjádřit nesouhlas se zásahem do soudcovských platů. Soudci jsou z hlediska materiálního zabezpečení odkázáni na plat určený zákonem, možnost jiného příjmu soudců je značně omezena, možnost vyjádření nesouhlasu se zásahy do materiálního zabezpečení na rozdíl od zaměstnanců v pracovním poměru rovněž. Soudci jsou odkázáni na uplatňování svých nároků soudní cestou. Tento nechtěný důsledek opakovaného zpochybnění materiálního zabezpečení soudců je jedinou relevantní možností, jak přispět k nalezení stabilního řešení tzv. platové otázky, která je nekonečným příběhem o zásazích moci zákonodárné do nezávislosti moci soudní.

Spolek řadových soudců je názoru, že uplatňování nároků soudní cestou a veřejná polemika s přijatým opatřením je nezbytným projevem sebevědomého přístupu k ostatním složkám státní moci. Dlouhodobě se ukazuje, že pasivní přístup, snaha o odvedení pozornosti a "vymlčování" problému nevedly v minulosti k odvracení zásahů do materiálního zabezpečení soudců. 

V daném případě je Spolek řadových soudců přesvědčen, že s ohledem na judikaturu Soudního dvora EU není třeba zásahu Ústavního soudu, ale že soudcům náleží přímý nárok na doplacení platů, neboť evropské právo, včetně práva evropského, má v souladu s právními závěry vyslovenými Soudním dvorem v rozsudcích Costa vs. ENEL (6/64) a Van Gend en Loos (26/62) přímý a bezprostřední účinek a má před vnitrostátním právem aplikační přednost, aniž by musela být vnitrostátní norma odporující evropskému právu zrušena (srov. Rozsudek Simmenthal, 106/7). V dané věci by tedy na zákaldě uvedené evropské judikatury neměly obecné soudy aplikovat ustamovení § 4 zákona č. 236/1995 Sb. právě pro rozpor shora uvedenenými články Smlouvy o Evropské unii a Listiny základních práv Evropské unie, která je dle čl. 6 Smlouvy o Evropské unii rovněž primárním právem. Jelikož nelze aplikovat uvedené ustanovení § 4 pro rozpor s evropským právem, nezbývá, než plat soudce určit dle § 3 uvedeného zákona, tedy z platové základny ve výši trojnásobku průměrné mzdy.

S ohledem na to Spolek řadových soudců vyzývá své kolegy soudce, aby se na obecné soudy obrátili se žalobami na doplatky svých platů, a s ohledem na závěr Ústavního soudu v předchozím derogačním nálezu o tom, že protiústavní restrikce se nesmí státu ekonomicky vyplatit, zvážili důsledné uplatnění úroku z prodlení a případně i právní zastoupení. Pokud by se soudci i nyní spokojili pouze s vyplacením dlužné jistiny, nebud enic bránit státu, aby se podobné protiústavní a "protievropské" restrikce dopustil v budoucnu opětovně. Pokud ovšem stát takovou restrikci ekonomocky pocítí, lze se domnívat, že napříště by si mohl obdobné protiústavní a "protievropské" restrikce odpustit.

Níže Spolek řadových soudců nabízí ke stažení vzor žaloby, kterou se soudci mohou svého nároku domáhat soudní cestou, kterou někteří členové spolku, respektive jejich právní zástupci, již vypracovali. Ve vzoru též zájemci naleznou rozvedení shora uvedené právní argumentace.